VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI,


Vítám Vás v soukromém novoborském SAFARI POD KLÍČEM, které bylo nazváno podle hory Klíč, která je výraznou místní dominantou a jedním z nejvyšších vrcholů Lužických hor. Původním záměrem bylo si vytvořit menší sbírku modelů slonů. Vše se postupem času poněkud vymklo zamýšlenému cíli a nakonec vznikla celkem rozsáhlá sbírka modelů zvířat.


V návaznosti na tuto skutečnost došlo k otevření virtuální zoologické zahrady,oproti klasické zoo personálně a nákladově nenáročné, bez nutnosti být členem EAZA a dalších organizací, s možností chovat neomezené množství libobolných druhů zvířat. Safari je přístupné 24 hodin denně bez ohledu na počasí a roční období, s hlavní výhodou vstupného zdarma.


Hlavním záměrem vzniku této neobvyklé zoo je ukazovat, že sběratelství figurek a modelů zvířat (v mém případě trvající s přestávkami několik desetiletí) nemusí být jen suchopárné sbírání modelů a jejich hromadění ve vitríně či krabici, ale že je možno sbírku oživit vlastní činností (například modelováním či fotografováním) a prezentovat ji v jiné rovině, než je obvyklé.


Safari je členěno v současnosti do pěti částí dle světadílů, expozice polárního světa a expozice delfinária a mořského světa, ve kterých je možno se seznámit s jednotlivými druhy zvířat v rubrikách patřících pod jednotlivé části safari.




Přeji příjemnou prohlídku

správce safari







kontakt: safari.newborcity@seznam.cz



Nový bonobo

Včera v 9:16 | Safari Press |  NOVINKY V SAFARI
Samec šimpanze bonobo Jupiter k nám docestoval na konci loňského roku. Dnes ho představujeme na prvních fotkách. Článek o bonobech díky této události bude aktualizován během dubna.





 

Africká novinka

Pondělí v 23:56 | Safari Press |  NOVINKY V SAFARI
Možná se zdá, že jsem poslední dobou opomíjel expozici afrického safari. Takže dnes to napravuji a představuji nového člena buvolího stáda, který do Safari pod Klíčem nedávno přicestoval.







Velká událost u orangutanů sumaterských

21. března 2017 v 18:46 | Safari Press
Během zimy u nás přibyla samozřejmě některá mláďata, o nichž vedení safari zatím neinformovalo. Jednou takovou událostí je malá samička orangutana sumaterského. Jde o potomka páru Ferdy a Margot. Jmenuje se Žanda. Zde jsou první fotky.






 


Kulihrášek a Zuzana jsou rodiči

20. března 2017 v 20:38 | Safari Press |  NOVINKY V SAFARI
S jarem se v expozicích objevují mláďata. Dnes představujeme nového malého hrošíka,


Japonsko a další záměry

19. března 2017 v 18:42 | Safari Press |  NOVINKY V SAFARI
Jak jsem před nějakou dobou naznačil, nejvíce jako sběratel a "správce" Safari pod Klíčem toužím po vytvoření mini expozice endemitů přírody Japonska - konkrétně jde o japonské makaky, jeřáby, velemloka, možná i seraua malého. Nevím nakolik se mi tento záměr podaří zrealizovat, ale již dnes mohu prozradit, že vše již dostává velmi reálné obrysy. Velice intenzivně jsem v posledních měsících zkoumal produkci japonských firem a doslova mě nadchnula.
Věřím, že do podzimu se mi tento záměr podaří zrealizovat.


LEGUÁN ZELENÝ

17. března 2017 v 23:35 | Safari Press |  Středoamerická a amazonská džungle


Leguán zelený je u nás hojně chovaným plazem a v Safari pod Klíčem samozřejmě nemůže chybět. Velmi dobře se dá ochočit, rád žere z ruky a nechá se venčit jako pes, je velmi nenáročný na chov díky jeho jídelníčku. Našemu leguánovi říkáme Gappy.
Je nejznámější ze všech druhů leguánů. Je zelený až našedlý, má silné nohy, dlouhý ocas a podélný hřeben zubovitých šupin na hřbetě. Dospělí leguáni mají lalok pod hrdlem, který je u samců větší než u samic. Má pětiprsté končetiny končemi s dlouhými a zahnutými drápy, které mu umožňují udržet se na stromech.




Vyskytuje se v lesnatých oblastech tropické Střední a Jižní Ameriky, žije převážně na vysokých stromech v blízkosti vody. Velmi dobře šplhá a plave. Leguán zelený je výhradně býložravý ještěr. Jeho jídelníček se skládá z listí, bobulí, sladkých ovocných plodů nebo mladých výhonků.
V době rozmnožování spolu samci často bojují o teritorium. Samice kladou 20-40 vajec do podzemních hnízd a mají 1 snůšku během rozmnožovací sezóny. Mláďata jsou po narození jasně zelená a měří až 27 cm. Mezi mláďaty po narození funguje jakási spolupráce - společně loví a spolu také nocují.





Jen krátce ....

16. března 2017 v 0:04 | Safari Press |  NOVINKY V SAFARI
V posledních pár článcích jsem přestavil několik novinek v safari. Snad nejvíce mě jako fandu chobotnatců těší rozšířená skupina indických slonů. Plán na vytvoření skupinky kotulů mi v hlavě ležel už hodně dlouho, a tak jsem se rozhodl přistoupit k jeho realizaci. Model kotula od Schleicha se dá docela solidně tvarově upravovat, takže počítám ještě s jedním až dvěma kotuly a následně s domodelováním dalších.
V příštích dnech představím ještě leguána zeleného a udělám si menší pauzu na přípravu uvedení novinek z domácí tvorby. Samozřejmě se do té doby objeví nějaká ta aktualizace starších článků.

KOTUL VEVEROVITÝ

15. března 2017 v 23:29 | Safari Press |  Středoamerická a amazonská džungle


Expozice Amerika prezentovala donedávna osamoceného samečka kotula veverovitého Makiho. S příchodem jara však došlo ke změně a vedle Makiho se objevila samička Mikina. S jejím příchodem tak začíná pozvolný proces postupného budování chovné skupinky.




O této opičce z čeledi malpovitých málo lidí ví, že kotulové byli prvními primáty, které člověk vyslal do kosmu. V prosinci 1958 odstartoval z amerického mysu Canaveral kotul Gordo (bohužel zahynul poté, co se neotevřel po 2500 km dlouhém letu padák jeho kabiny při návratu), o půl roku později pak kotulí slečna Baker. Ta jako první primát úspěšně přežila suborbitální let. Baker pak žila až do listopadu 1984, kdy zemřela ve věku 27 let.




Domovem kotulů je Jižní Amerika (Kolumbie a severní Peru až SV Brazílie). Jsou to malé opice, které mají blízko u sebe posazené oči, velké boltce a hustě osrstěný nechápavý ocas. Vyskytují se v řídkých lesích, na březích řek, palmových i banánových plantážích. Jejich potrava je smíšená. Najdeme v ní ovoce, semena, květy, pupeny, listy, hmyz i drobné obratlovce. Kotulové jsou vysoce společenská zvířata. V jednotlivých skupinách je přísná hierarchie. Při označování teritoria používají tyto opice vlastní moč. Kromě toho nadřízení jedinci natírají svou močí jedince podřízené. Samice rodí 1 mládě, které matka na hrudi a na hřbetě. Dospívají nejdříve ve 3 letech. V zajetí se dožívají i přes 20 let. Kotulové jsou v Jižní Americe běžným druhem opic.



TUKAN OBROVSKÝ

14. března 2017 v 23:32 | Safari Press |  Středoamerická a amazonská džungle

Novým přírůstkem v americké expozici je samička tukana obrovského Fruta. V Safari pod Klíčem je to již třetí druh tukana. Vedení safari počítá ještě letos s dopárováním o vhodného samečka.
Tukan obrovský je největší z více než 30 druhů tukanů. Dorůstá délky až 60 cm, zobák má dlouhý až 19 cm. Peří je černé, na prsou, krku a kořeni ocasu je bílé. Kolem očí je zbarveno do žluta. Zobák je vybarven odstíny žluté a oranžové, špička je černá. Podle vědců tukan velký zobák používá k regulaci teploty. Samice i samci jsou zbarveni naprosto shodně.




Tento pták se vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe, kde obývá nížinné a horské lesy na velké části území Brazílie, v severních částech Argentiny, ve východním Peru a jižní části Guayany a Surinamu. Žije v párech nebo tvoří malé skupiny. Živí se různými plody a bobulemi, občas si potravu zpestří drobnými živočichy. Tukani nejsou dobří letci, na zemi i po větvích se pohybují poskakováním. V době námluv přináší sameček samičce pěkně vybarvený a zralý plod bobulí či ovoce, který vybere a tím si získá samičku. Tukani nocují a hnízdí v dutinách starých stromů. Samice klade 2 - 4 vajíčka. Snůšku zahřívají oba rodiče po dobu 17 -18 dní, poté se líhnou mláďata. Mladí tukani zůstávají v hnízdě zhruba 50 dnů. Zpočátku je rodiče krmí šťávou z plodů, mláďata přechází na pevnou potravu velmi postupně. Tukani se dožívají až 15 let.
Tukan obrovský není zatím ohroženým druhem, ale nebezpečí pro něj však představuje ničení deštného pralesa. V zajetí je chován poměrně často, ale málo zoologickým zahradám se jej však podařilo rozmnožit. (použitý zdroj: Wikipedia).




KOBRA MONOKLOVÁ

14. března 2017 v 11:28 | Safari Press |  Indický subkontinent



Hadí novinkou v asijské expozici je kobra monoklová, která byla před několika týdny získána od soukromého chovatele. Je to druhý druh kobry v teráriích našeho safari a zřejmě není poslední (v plánu je v dohledné době kobra královská).




Kobra monoklová obývá ve volné přírodě území Bangladéše, Indie, Thajska a Myanmaru Jejím biotopem jsou jak vlhké oblasti až do výšky 1 600 m.n.m, tak i suché oblasti v blízkosti lidských obydlí.
Délka těla se u dospělých zvířat pohybuje mezi jedním metrem až 150 centimetry (největší doložená délka je 230 cm). Zbarvení kobry monoklové je variabilní od olivové přes hnědavou až po červenou. Na kápi má tato kobra kresbu podobající se monoklu, z níž byl odvozen český název. Břicho má tento had bělavé. Samice kobry zpravidla 20 - 40 kožovitých vajec. Malá háďata se rodí o 48-69 dní později a měří mezi 20-30 centimetry.
Jako všechny kobry je typickým lovcem "na číhané". Její prudký jed patří mezi neurotoxiny. Kobra monoklová loví především po setmění, ale lze na ni narazit i přes den. Potravou jsou jí hlodavci, ještěrky skokani, ropuchy a menší ptáci. Svou kořist uštkne a pak čeká, až její jed vyřadí nervovou soustavu oběti, následně ji konzumuje jako většina hadů vcelku. Obecně je ale kobra monoklová poměrně mírumilovný had, který útočí pouze v největším ohrožení.



SLON INDICKÝ

14. března 2017 v 10:04 | Safari Press |  Indický subkontinent


Asijskou expozici obývá v současné době patnáctitičlenná skupina indických slonů. Slon indický je menší druh slona oproti africkému. Vzhledem k velmi dobrému technickému zázemí máme u nás možnost chovu hned několik sloních samců, což je velmi dobrý předpoklad pro pravidelné rozmnožování tohoto druhu slona, jehož počty v oblastech jeho výskytu neustále klesají. V roce 2016 - 17 byl plánován příjezd dvou nových samic slona indického, časově podle stavu rozpočtu safari, což se podařilo až na přelomu roku 2016. Slonice i s mláďaty jsou tak nově přestavovány návštěvníkům jako novinky měsíce března. Na snímcích představujeme všech patnáct členů našeho sloního stáda.




Slon indický má tělo dlouhé 5,5 - 6,4 m, ocas měří 1,2 - 1,5 m, jeho výška je 2,5 - 3 m a hmotnost až 5000 kg. Od slona afrického se liší hlavně těmito znaky: Jeho hřbetní linie je rovná nebo vyklenutá, páteř má o jeden hrudní obratel méně a o jeden bederní obratel více, téměř hladký chobot a na konci má jeden hmatový prstík. Lebka má silně vyvinutá dva čelní hrboly, ušní boltce jsou menší, mají trojúhelníkovitý tvar a špička boltce směřuje slabě dopředu. U samice většinou chybějí kly. Kly má jen 7 % samců indických slonů, v populaci na Srí Lance je to ještě méně (to je další rozdíl oproti slonu africkému). Na přední noze má pět, na zadní noze většinou jen čtyři prsty. Sloni s pěti prsty na zadních nohách jsou v Indii velmi vzácnou a ceněnou výjimkou.







Podle zeměpisného rozšíření a podle tvaru lebky rozdělujeme slony indické do poddruhů: Slon cejlonský slon bengálský, slon sumaterský a slon malajský.





LAMA GUANACO

9. března 2017 v 20:54 | Safari Press |  Andy


Americká expozice se může pochlubit samicí lamy guanaco, která se před časem v safari objevila společně se samicí jaka divokého po návštěvě vedení safari v pražské zoo. Jmenuje se Rozita.
Lama huanaco je v kohoutku asi 1,15 m vysoká, v temeni hlavy, posazené na dlouhém krku, až 1,80 m. Dlouhá bývá kolem 2,25 m a váží od 60 do 75 kg. Je asi tak velká jako náš jelen. Samice je o něco menší. Lama je zbarvena špinavě rudohnědě, na břiše a na vnitřních stranách nohou je bělavá.




Guanaco je typický savec jihoamerických hor, ale vyskytuje se jen na území Kordiller od Ohňové země po jižní Peru. Díky lovu dnes už nikde nežije hojně. Před úplným vyhubením ji chrání jen to, že žije vysoko v horách v blízkosti ledovců a kamenitých sutí. Je to zvíře velmi bystré spoléhající na svůj výtečný zrak. Vedoucí samec neustále pozoruje okolí. Když se jeho stádo pase, stojí opodál a bedlivě je střeží. Stáda huanaco nejsou však nijak početná. Obyčejně mají kolem deseti kusů. Doba říje u nich probíhá podobně jako u velbloudů, kde nechybějí boje samců. Po 11 měsících březosti vrhá samice vidoucí a srstí porostlé mládě.



Novinky Schleich 2017

8. března 2017 v 19:25 | Safari Press
Dnes jsem se rozhodl něco napsat k novinkám od Schleicha, které se mi naskytla možnost vidět v reálu. Můj původní záměr bylo pořídit poměrně dost těchto novinek, ale bohužel (nebo bohudík?) jsem totálně zmlsaný.
Nejvíce mě mrzí gorily, které oproti fotkám jsou dost slabé, takže budu nucen časem domodelovat další horské gorily do tlupy. První zklamání.
Zklamání číslo 2 - samec indického slona - v podstatě menší kopie afrického. Řídit ho nemá cenu - nepotěší a nenadchne, docela nudný model.
Číslo 3 - jaguár - opravdu ještě horší, než jsem si myslel, hlavně v klasické barvě (je jaksi dočervena a příliš roztomilý). Černá verze ještě s velkým zapřením ještě ujde.
Číslo 4 - anakonda - proti Collecťácké divná nazelenalá žížala.
Číslo 5 - pandy - proti dřívějším modelům působí spíše jako hračky pro mrňata a ne jako sběratelské modely.
Ale dost kritiky.
Přece jen něco jsem si z regálu vybral: oproti předpokladu docela pěknou indickou slonici s mláděm, tukana, již před pár dny medvěda pyskatého. Ty už reálně mám. Zřejmě tyto čtyři modely doplní set kamzík bělák, muflon a kozorožec. Takže to bude letos jen a pouze šťastných sedm.
Ostatní modely mít nemusím, i když jako dary je určitě neodmítnu v souladu s příslovím "darovanému koni na zuby nekoukej". Nemusíte se mnou souhlasit, ale prostě změna v pojetí Schleichovských je hodně znát a čím dál tím více si říkám "zlaté starší modely".

BUVOL KAFERSKÝ

8. března 2017 v 18:22 | Safari Press |  Africká savana a buš


Při procházení volnými výběhy afrických zvířat narazí návštěvníci na skupinku sedmi buvolů kaferských. Naši skupinu buvolů se podařilo vedení safari postupně dát dohromady v letech 2010 až 2014. Jednotliví buvoli k nám přijeli postupně z několika chovů v Evropě. Není vyloučeno, že toto stádečko se časem podaří obohatit o další jedince.




Buvol je jedním z největších býložravců africké savany. Typická je jeho mohutná stavba, velikost, relativně krátké končetiny a uši s třásněmi chlupů. Rohy se ohýbají směrem nahoru a dovnitř. Buvol kaferský je tmavě zbarvený v odstínech černé barvy, jeho příbuzný buvol pralesní je zbarven do červena. Oba poddruhy buvola se mezi sebou mohou křížit. Buvol kaferský obývá velkou část Afriky, nalezneme ho v celém savanovém pásmu a v deštných lesích střední a západní Afriky. Obě formy buvola jsou poměrně běžné. Buvol obývá s oblibou savanové lesy s množstvím travnatého podrostu, nejlépe v blízkosti vodních zdrojů. Obývá jak vysoko položené oblasti ve východní Africe, tak nížiny. Buvol pralesní se vyskytuje pouze v ucelených pralesních porostech deštného lesa. Buvoli jsou lovná zvířata, představující lovecký vrchol pro svou nebezpečnost a pro dovednost lovce. Dokáže vyvinout rychlost 55 km/hod. Navíc umí zákeřný a mnohdy i úskočný, často dokáže lovce nečekaně překvapit.




KOBRA INDICKÁ

6. března 2017 v 20:59 | Safari Press |  Indický subkontinent


V asijské expozici nelze přehlédnout kobry indické - Naaga, Najinu a Ocularu. Jedná se o nebezpečné hady, takže se o ně může starat skutečně jen odborně zdatný ošetřovatel mající velké zkušenosti s chovem jedovatých plazů.




Kobry žijí v Africe a v Asii, ale kresbu na kápi mají druhy z jihovýchodní Asie. Kobra indická má typické "brýle", podle nichž se jí přezdívá brejlovec. Je to nevelký had dorůstající kolem 1,5 m délky. Ani její jedové zuby nevypadají na první pohled hrozivě - kobry totiž mají zuby krátké, nepohyblivé (had je nemůže sklopit, jako to dělají např. zmije) a jedový kanálek není zcela uzavřený. Přesto je kobří jed dostatečně silný, aby usmrtil člověka.
Nejnebezpečnější jsou samice, které hlídají svou snůšku vajec, za normálních okolností jsou kobry poměrně klidné a neútočné. Samice střežící vajíčka zaútočí na každého, kdo se k snůšce přiblíží. Kobra indická žije na celém území Indie v blízkosti plantáží a lidských obydlí, kam ji přitahují hlodavci, kteří většinu její potravy.



ZUBR EVROPSKÝ

28. února 2017 v 23:38 | Safari Press |  lesy, křovinatá krajina


V Safari pod Klíčem chováme zatím jediný exemplář zubra evropského, samce Donovana, který je výraznou ozdobou naší evropské expozice. Správa safari v současnosti usiluje o pořízení dvou samic, které by s Donovanem vytvořili základ nové chovné skupinky. Bohužel ale není vše jednoduché, plán rozvoje zatím tomuto rozšíření nepřeje.




Zubr evropský je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice o polovinu méně. V zajetí se může zubr dožít až 25 let . Potravu zubrů tvoří stromy, keře, trávy a byliny. Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace biotopu ho přivedly na hranici vymření. V přírodě byl počátkem 20. století zcela vyhuben. V roce 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, zůstávalo naživu asi 60 jedinců v soukromých chovech. Díky záchrannému chovu v oborách a zoologických došlo v 50 a 60 letech k návratu zubrů v rámci reintrodukce do Bělověžského pralesa v Polsku. Postupně tak narůstal počet zvířat ve volné přírodě. V roce 2010 počet zubrů dosahoval již 4431 jedinců, z toho 2956 žilo ve volné přírodě. Největší stáda současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata s případným využitím pro chov. (použitý zdroj: článek zoo Olomouc).

MROŽ LEDNÍ

27. února 2017 v 8:17 | Safari Press |  DELFINÁRIUM A MOŘSKÝ SVĚT


Měli jsme ohromné štěstí, když již při projektování expozic ploutvonožců nám nabídl zahraniční zoo zprostředkování pořízení samce a samice těchto ploutvonožců a tím pádem jsme mohli do plánů zahrnout i zařízení pro velké ploutvonožce. Slovo dalo slovo a již počátkem září 2012 k nám pár těchto buclatých vousáčů letecky z Ruska dorazil. Pojmenovali jsme je Serjoža a Marfuša. K nim přibyla z Německa v květnu 2013 Nastassja, od které máme první mládě mrože, samečka Nikitu. Nikita se narodil v březnu tohoto roku a prvně ho představujeme až v dnešním článku. Počet mrožů v našem safari je na delší dobu konečný, i když dalšímu případnému rozšíření chovu se bránit nebudeme.




Vědecky rozlišujeme dva poddruhy mrožů : mrož lední atlantský (Odobenus rosmarus rosmarus) a mrož lední pacifický (Odobenus rosmarus divergens.Vyskytují se na plochých pobřežích arktických moří. Mrož je druhým největším ploutvonožcem po rypouši sloním. Samice měří až 3 metry a samci až 5 metrů. Mrož může dosáhnout hmotnosti až 2 500 kg. Jistě nikoho nepřekvapí, že jeho přední ploutve mají 65 cm na délku a 37 cm na šířku, zadní jsou o trochu menší. Kůže u mláďat je pokryta jemnou srstí, které s věkem ubývá. U starších jedinců můžeme vidět šedou až skořicově hnědou pokožku, ale při pobytu na slunci se mění v růžovou až rudou. Funkci tepelné izolace plní u mrože vrstva tuku. Čenich má tupý s hustými vousy. Z tlamy mu čouhají dlouhé horní špičáky, které mohou dorůst až do délky 50 cm u samic a až 75 cm u samců. Slouží jak k trhání potravy, tak k boji mezi samci. Mrož žije ve skupinách, v kterých si staří samci drží harém samic. Mladší samci často žijí v samostatných skupinách.




Mroži se živí živočichy žijícími při mořském dně (červi, mlži, plži, garnáti), ale i rybami. Za potravou se potápí až do hloubky sta metrů, kde vyhledá potravu pomocí vousů na čenichu a proudem vody vystřikovaným z tlamy ji vyhrabe. Vyhrabanou potravu nasaje jako vysavačem, oddělí měkkou část od skořápek či lastur a následně si pochutnává.
U samců dochází k boji o samice, při kterém vystavují své kly soupeřům na odiv a případně s nimi i bojují. Vítěz získá lepší pozici na shromaždišti, což znamená i lepší přístup k samicím. Při bojích dojde i k bodným ranám, avšak většinou nejsou smrtelné, a proto starší samci mají množství jizev. K páření dochází v období dubna až června. Březost trvá 12 měsíců. Narozený malý mrož měří až 1,2 metru a váží až 75kg. Je kojen po dobu šesti měsíců a dalších 18 měsíců o něj matka pečuje. Samice si mládě velmi dobře brání a v případě, že mládě osiří, adoptuje ho jiná samice.



TUČŇÁK CÍSAŘSKÝ

26. února 2017 v 22:39 | Safari Press |  POLÁRNÍ SVĚT


V naší expozici polárního světa mohou návštěvníci narazit na největší druh tučňáků - tučňáky císařské. Skupina chovaná v Safari pod Klíčem má včetně mláďat zatím 14j edinců a je velký předpoklad jejích dalšího rozšíření.
Tento tučňák žije na pobřeží Antarktidy na ledových polích Antarktidy a bez problémů snáší třicetistupňové mrazy a ledové vichřice. Je nejjižněji hnízdícím ptákem světa.




Námluvy tučňáků císařských začínají v březnu a v období od května do července, v temné antarktické zimě, snáší samice jediné vejce. Hnízda si tučňáci nestavějí. Aby uchránili vejce před promrznutím, pokládají si je na nohy a překrývají zvláštním záhybem kůže z břicha.Asi po dvou týdnech samice svěří vejce samci a vydá se na cestu k moři. Samec zahřívá vejce ještě dalších 40 až 50 dní. Celkem trvá inkubační doba 62 až 67 dní. Všichni se tisknou těsně k sobě, aby se alespoň trochu zahřáli. Před vylíhnutím mláděte se samice vrací zpět a přináší ve voleti potravu. O mláďata se starají ještě kolem 115 dní.
Tučňáci loví ryby, sépie a korýše. Pod vodou nejsou příliš rychlí, dosahují rychlosti 6 až 8 km/h. Dožívají průměrného věku kolem 20 let.




VARAN KOMODSKÝ

23. února 2017 v 20:07 | Safari Press |  Indický subkontinent


Komodský varan je zřejmě největší žijící ještěr na světě. Dorůstá až tří metrů a vážit může až sto kilogramů. Rozhodně to také není žádná neškodná ještěrka. Komodský varan (místními nazýván ora) je masožravý a je schopen napadnout a zabít i člověka. Varan komodský žije pouze v Indonésii, a to na ostrovech Komodo a Rinca, které jsou vyhlášeny národním parkem. Varani se v omezené míře ještě vyskytují na ostrově Padar a na západním pobřeží ostrova Flores. Na ostrovech Komodo a Rinca žije kolem 2000 komodských varanů. Proč žijí jenom zde, je záhada a zatím se nezná vysvětlení. Také je záhadou, proč počet samců výrazně převyšuje počet samic - na jednu samici totiž připadají tři samci.




Naše zoo chová v současnosti již od roku 2009 samce Dragana ze zoo v Singapore v Malajsii. Na konci roku 2014 jsme do naší asijské expozice přivítali dvě samice varana komodského, které k nám přijely přímo z Indonésie. Jmenují se ne náhodou Krakatau a Rinca. Loni jsme doplnili chov třetí samicí Asmarou. Skupinu varanů plánujeme rozšířit ještě jedním samcem.








BĚLUHA MOŘSKÁ

22. února 2017 v 19:16 | Safari Press |  DELFINÁRIUM A MOŘSKÝ SVĚT


V našem delfináriu se koncem roku 2014 objevili noví kytovci, po kterých vedení safari toužilo již dlouhou dobu, a to běluhy mořské. Jde o samici Vally s mládětem, získali jsme je z Sea World San Antonio v USA, odkud k nám byly letecky dopraveny poslední týden v prosinci.




Do delfinária přibyly 2.května 2015 dvě nové běluhy, které k nám byly letecky dopraveny až z Kanady. Jedná se o samce a povyrostlejší mládě. Samec se jmenuje Theodor a mládě - malá samice se jmenuje Camilla.
Jako poslední se v květnu 2016 představila návštěvníkům samice Fairy. Jejím příchodem se povedlo dokompletovat životaschopnou skupinku těchto krásných kytovců.





Jejich délka se pohybuje kolem 4,5 metru, některé mohou dorůst až 6 metrů a váží 1 200 kg. Jsou dravé a čelisti mají proto vybaveny ostrými zuby. Nemohou však lovit kořist větší než 3 kg. Charakteristickým znakem, který dal běluze jméno, je její barva, celý živočich je krásně sněhově bílý. Pouze mláďata jsou šedá, svou typickou barvu získávají až ve čtyřech letech.




Běluhy jsou masožravci, kteří jako svou potravu sbírají mořské živočichy žijící u dna, převážně ryby, ale občas si dají i korýše a chobotnice. Žijí v malých skupinách složených ze samice a několika mláďat různého věku. Samci žijí zvlášť a k samici se připojují jen v době rozmnožování.
Běluhy se v kalných vodách a za dlouhých severských nocí orientují podobně jako netopýři echolokací ultrazvukovými vlnami. Jako akustické zrcadlo slouží běluhám zvláštní útvar na hlavě, tzv. meloun. Vyskytují se ve studených mořích Arktidy a na jih pronikají až k ústí řeky Quebec, pronikají rovněž do sibiřských řek. V minulosti se vyskytovaly i v Baltském moři.








Kam dál