VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI,


Vítám Vás v soukromém novoborském SAFARI POD KLÍČEM, které bylo nazváno podle hory Klíč, která je výraznou místní dominantou a jedním z nejvyšších vrcholů Lužických hor. Původním záměrem bylo si vytvořit menší sbírku modelů slonů. Vše se postupem času poněkud vymklo zamýšlenému cíli a nakonec vznikla celkem rozsáhlá sbírka modelů zvířat.


V návaznosti na tuto skutečnost došlo k otevření virtuální zoologické zahrady,oproti klasické zoo personálně a nákladově nenáročné, bez nutnosti být členem EAZA a dalších organizací, s možností chovat neomezené množství libobolných druhů zvířat. Safari je přístupné 24 hodin denně bez ohledu na počasí a roční období, s hlavní výhodou vstupného zdarma.


Hlavním záměrem vzniku této neobvyklé zoo je ukazovat, že sběratelství figurek a modelů zvířat (v mém případě trvající s přestávkami několik desetiletí) nemusí být jen suchopárné sbírání modelů a jejich hromadění ve vitríně či krabici, ale že je možno sbírku oživit vlastní činností (například modelováním či fotografováním) a prezentovat ji v jiné rovině, než je obvyklé.


Safari je členěno v současnosti do pěti částí dle světadílů, expozice polárního světa a expozice delfinária a mořského světa, ve kterých je možno se seznámit s jednotlivými druhy zvířat v rubrikách patřících pod jednotlivé části safari.




Přeji příjemnou prohlídku

správce safari







kontakt: safari.newborcity@seznam.cz



BĚLUHA MOŘSKÁ

Včera v 19:16 | Safari Press |  DELFINÁRIUM A MOŘSKÝ SVĚT


V našem delfináriu se koncem roku 2014 objevili noví kytovci, po kterých vedení safari toužilo již dlouhou dobu, a to běluhy mořské. Jde o samici Vally s mládětem, získali jsme je z Sea World San Antonio v USA, odkud k nám byly letecky dopraveny poslední týden v prosinci.




Do delfinária přibyly 2.května 2015 dvě nové běluhy, které k nám byly letecky dopraveny až z Kanady. Jedná se o samce a povyrostlejší mládě. Samec se jmenuje Theodor a mládě - malá samice se jmenuje Camilla.
Jako poslední se v květnu 2016 představila návštěvníkům samice Fairy. Jejím příchodem se povedlo dokompletovat životaschopnou skupinku těchto krásných kytovců.





Jejich délka se pohybuje kolem 4,5 metru, některé mohou dorůst až 6 metrů a váží 1 200 kg. Jsou dravé a čelisti mají proto vybaveny ostrými zuby. Nemohou však lovit kořist větší než 3 kg. Charakteristickým znakem, který dal běluze jméno, je její barva, celý živočich je krásně sněhově bílý. Pouze mláďata jsou šedá, svou typickou barvu získávají až ve čtyřech letech.




Běluhy jsou masožravci, kteří jako svou potravu sbírají mořské živočichy žijící u dna, převážně ryby, ale občas si dají i korýše a chobotnice. Žijí v malých skupinách složených ze samice a několika mláďat různého věku. Samci žijí zvlášť a k samici se připojují jen v době rozmnožování.
Běluhy se v kalných vodách a za dlouhých severských nocí orientují podobně jako netopýři echolokací ultrazvukovými vlnami. Jako akustické zrcadlo slouží běluhám zvláštní útvar na hlavě, tzv. meloun. Vyskytují se ve studených mořích Arktidy a na jih pronikají až k ústí řeky Quebec, pronikají rovněž do sibiřských řek. V minulosti se vyskytovaly i v Baltském moři.







 

KAPYBARA

Úterý v 22:18 | správce safari |  Středoamerická a amazonská džungle


Amazonskou část americké expozice obývá kapybara Kristýna s mláďaty. Žijí ve výběhu pro tapíry středoamerické. V současnosti jednáme o dovozu dalších kapybar, abychom mohli vytvořit větší skupinku těchto obřích hlodavců.




V Jižní Americe se kapybaře přezdívá "vodní prase". Vypadá jako přerostlé morče hnědošedé barvy a narazíte na ní u vodních ploch. V dospělosti váží až sedmdesát kilogramů a měří šedesát centimetrů. Jde o největšího hlodavce na světě. V přírodě obývá značnou část jižní Ameriky, najdeme ji ve Venezuele, Kolumbii či Bolívii. Živí se listy stromů, plody ovoce, kořínky a travou. Žije ve skupinkách pod vládou nejzdatnějšího a nejsilnějšího samce. Přestože umí výborně plavat a potápět se, neunikne často útokům a stává se kořistí krokodýlů, hadů a jaguárů. Nejohroženější jsou především samozřejmě mláďata. Kapybary se množí celoročně,samice obvykle rodí dva až čtyři plně vyvinuté potomky, o které se velice pečlivě starají.



Nejen svět se mění...

Neděle v 22:33 | správce safari |  NOVINKY V SAFARI
.... ale i blog. Ačkoli jsem to neměl původně v úmyslu, rozhodl jsem se změnit opticky vzhled blogu. Barvy na původním vzhledu mi připadaly příliš na pohled "zatěžkané", takže jsem se pustil do experimentu s barevností.Další změna se bude týkat expozic. A aby toho nebylo málo, safari se v dohledné době objeví i na facebooku. propojení blogu s facebookem má své důvody ohledně mého další tvůrčího působení, které nehodlám prezentovat jenom zde. Mrkající
 


Snímky z karantény

Neděle v 17:05 | správce safari |  NOVINKY V SAFARI
Myslím, že událost dnešního odpoledne nepotřebuje komentář. Někdy se přání plní docela rychle. Mrkající







Chybějící druh medvěda + domácí tvorba

Sobota v 23:06 | správce safari |  NOVINKY V SAFARI
Nadpis naznačuje, na který model se ve skutečnosti letos hodně moc těším. Ačkoli se mnou nemusí kolegové sběratelé souhlasit, tak pro mě osobně je to medvěd pyskatý od Schleicha. Za prvé je to chybějící druh medvědů v mé sbírce a v safari, za druhé je to dobře modelovatelný objekt, takže až oficiálně představím v asijské expozici medvěda pyskatého, nepůjde už jen o jeden kus, ale rovnou o pár. Uvažoval jsem poměrně dlouho o tom, který model mě letos nejvíce potěší. Nakonec to vyhrál tento medvěd před sajgou a bongem.Je prostě svým výzorem neodolatelný, působí na mě roztomile klaunským výzorem.
Na závěr tohoto článku malé info, že antilopy Derbyho už čekají na jaro (samice je připravena na jarní premiéru). V příštích dnech budu uvažovat o tom, co menšího si vymodeluji jen tak pro radost, jestli druhého hrabáče nebo samce wombata. Čas mě tolik nehoní, takže to bude letos na pohodu. Další velký model začnu dělat až v dubnu. Usmívající se

BUVOL INDICKÝ (ARNI)

Pátek v 23:39 | správce safari |  Indický subkontinent


Před dvěma lety se v Safari pod Klíčem objevil nový druh - buvol indický (též arni). Býk Ankus je skutečně důstojným zástupcem indických buvolů. Jedná se o poměrně nebezpečného tura, takže se ošetřovatelé před ním musejí mít na pozoru. Ankusovi nedávno přicestovala kamarádka, buvolka Johana, na jejímž pořízení vedení safari intenzivně pracovalo. V asijské expozici je to vedle Gaura druhý velký druh divokého tura.





Buvol arni, nebo též buvol indický, je divokou formou buvola domácího. Je to veliký černošedý přežvýkavec s rovným hřbetem bez hrbu a krátkou hrubou srst. Má mohutné, až 190 cm dlouhé, zploštělé a srpovitě zahnuté rohy. Bývají delší, než je výška zvířete v kohoutku.




Dnes vyskytuje pouze v Nepálu a v odlehlých oblastech Indie. V Indii dodnes chytají a krotí buvoly pro domácí chov. Na mnohých místech lze těžko rozlišit domácí zvířata od divokých. Domácí buvoli žijí někdy také daleko v lesích kolem lidských obydlí a když se o ně nikdo nestará, vracejí se k divokému způsobu života.






PŠTROS DVOUPRSTÝ

Pátek v 12:08 | správce safari |  Africká savana a buš


Ve volných výbězích africké savany narazíte na osmičlennou skupinku pštrosů. Jejich chov u nás započal již v době , kdy vznikla myšlenka otevřít Safari pod Klíčem. Postupem času tak vznikla současné skupinka pštrosů včetně mláďat, která se časem určitě rozšíří o další jedince.




Pštros dvouprstý je největší a nejtěžší pták na světě. Jeho váha může dosáhnou až 130 kg a výška až 2,7 m. Tělo a spodní část krku má pokryté peřím, nohy jsou holé, hlava a velká část krku jsou peřím jen velmi řídce porostlé. Peří chrání pštrosa před vysokými výkyvy teplot, které mohou na savaně dosáhnout rozdílu až 40°C.
Tělo pštrosa je uzpůsobené k běhání, pštrosi stojí na dvou prstech, přičemž větší vnitřní prst se podobá kopytu. Tato adaptace jim umožňuje vyvinout rychlý běh až 70 km/h na krátkoutké vzdálenost. Jeho nohy jsou díky drápům velice účinným obranným prostředkem.




Pštrosi mají dobře vyvinutý zraka vidí na vzdálenost až 3,5 km. Jejich oči zabírají skoro třetinu hlavy. Díky ohebnému krku a dobrému zraku mají rozhled, což jim v případě nebezpečí umožňuje včas reagovat.
Pštros dvouprstý se vyskytuje hlavně v savanách, obývá pás Sahelu (jižní okraj Sahary), jižní Afriku a oblast od severu Keni až po oblast nad Somálským poloostrovem. Pštros vyhledává rozlehlé oblasti bez hustšího a vyššího porostu.
Pštrosi dospívají a začínají se množit ve 3 až 4 letech. Hnízdo i výběr lokality má na starosti samec, který hloubí hnízdo o průměru zhruba 3 metry a hloubce 30 - 60 cm. Snesená vejce jsou ve dne chráněna samičkou a v noci samečkem. Všechna mláďata se začínají líhnout v jednom dni. Díky tvrdé skořápce vajec trvá líhnutí až dva dny. Mláďata jsou zbarvená tak, aby v případě nebezpečí dokonale splynula se zemí nebo okolními travinami. První rok mláďata většinou tráví ve společnosti rodičů. Dospělosti se jich pak dožije pouze 15%.
Mezi nejnebezpečnější zvířata pro dospělého pštrosa patří gepard, lev, pes hyenovitý a hyena. Mezi predátory, kteří útočí na hnízda a mláďata pak patří šakal, prase savanové nebo sup. Oba rodiče však svoje hnízdo velice chrání a v souboji dokáží dokonce zabít lva nebo odehnat jiné šelmy.




NOSOROŽEC INDICKÝ

15. února 2017 v 13:00 | správce safari |  Indický subkontinent


Velkou vzácností v Safari pod Klíčem lze nazvat skupinu nosorožců indických - samce Induse, samice Doris a Gangu. To, že se jim u nás skutečně daří vystihuje skutečnost, že obě samice mají díky Indusově čipernosti mláďata - samečky Indyho a Gérárda.
Tento druh nosorožce je masivní zvíře vážící až 2,6 t. Dorůstá délky až 420 cm a jeho kohoutková výška se pohybuje kolem 190 cm. Čich a sluch má nosorožec indický velice citlivý, ale je jako ostatní nosorožci krátkozraký. Nosorožci indičtí mají stejně jako všichni zástupci nosorožcovitých na všech končetinách tři prsty. Jeho kůže může mít barvu od šedé po tmavě hnědou až světle černou. Má silnou, tmavošedou kůži posetou drobnými hrbolky, která vytváří pláty spojené hlubokými záhyby, takže nosorožec vypadá jako by byl v brnění. Tento druh nosorožce má pouze jeden roh.
Nosorožec indický je výborný plavec, který se dokonce dovede potápět a hledat pod hladinou potravu. Rád se válí v bahně, což napomáhá jejich kůži a chrání ji proti parazitům. Tito nosorožci jsou samotáři, kteří se ráno a večer vydávají za potravou a po zbytek dne odpočívají. Jejich jídelníček tvoří různé listy, tráva, různé rostliny a větvičky.
Březost u samic nosorožců indických trvá zhruba 13 měsíců a rodí jediné mládě.




Nosorožec indický se přirozeně vyskytuje v Nepálu a v severovýchodní Indii, kde obývá travnatá místa v mokřadních oblastech. Drží se často v těsné blízkosti vody, v které tráví také poměrně dost času.




I když je nosorožec indický nejhojnějším asijským nosorožcem (jeho počty dosahují něco mezi 2000 a 2500 jedinců), zůstává druhem ohroženým vyhubením. Nosorožec indický obývá pouze tři rozvojové státy tropické Asie (Indie, Nepál, Bhútán) a jen ve dvou rezervacích (NP Čitwan v Nepálu a NP Kaziranga v Indii) žije více než 100 těchto nosorožců. Je druhem velmi zranitelným a v seznamu ohrožených druhů (IUNC) je zapsán jako "ohrožený druh". Chov nosorožců indických v lidské péči je tedy založen na dovozech pocházejících výhradně z těchto dvou rezervací.





KAHAU NOSATÝ (dva nosáči, kteří netankují super)

14. února 2017 v 18:17 | správce safari |  Malajsie, Indočína a Sundské Ostrovy


Od roku 2013 máme v asijské expozici dalšího zástupce primátů, samce kahaua nosatého. Jmenuje se Karl, ale u nás mu říkáme česky Karel. K němu záhy přibyla samice Colombina a s Karlem vytvořili pár. K těmto dvěma nosáčům je v roce 2017 plánováno pořízení dalších jedinců tohoto druhu. Vše by se mělo odehrát v rámci programu zvýšení dosavadního počtu jedinců kolekce asijských opic v safari.




Kahau nosatý je vzrostlá opice žijící převážně na stromech v pralesích Bornea.Samec bývá veliký až 75 cm, samice jen 60 cm. Hlavním rozlišovacím znakem je vzhled jejich nosů, zatímco samec má převislý nos tvaru okurky dlouhý až 10 cm, samice má nos krátký "pršák". Srst má cihlově červenou, končetiny šedivé, spodek těla a ocas krémový. Je nápadný svým vystouplým břichem. Život tráví v mangrovech, jejichž listy, pupeny, semena jsou jeho hlavní potravou.
Kahauové žijí v tlupách a soustavně se pohybují za potravou, přeskakují ze stromu na strom do vzdálenosti až 4 metrů. Při putování přeplavou i vodní překážky. Tlupy mají vůdčího samce a právě ten bývá vybaven výrazně větším nosem než ostatní samci. Jsou tvořeny dominantním samcem, podřízenými samci, samicemi a mláďaty.
Vzhledem k mýcení pralesů životní prostor těchto opic se neustále změnšuje a proto patří do seznamu CITES.



PŘÍMOROŽEC ŠAVLOROHÝ

14. února 2017 v 14:16 | správce safari |  Sever Afriky, Sahara a Sahel


Jediným zástupcem svého druhu v expozici Severní Afriky, Sahary a Sahelu je samec přímorožce šavlorohého Takko, který byl dovezen v rámci akce Německo před třemi lety z Berlína. V současnosti vedení safari pracuje na pořízení vhodné partnerky pro Takka i když ideálem by bylo získání více samic přímorožce.




Hmotnost této antilopy je 130-200 kg, délka těla 1,5-2,3 m, délka ocasu 0,5-0,8 m, výška v kohoutku 1,1-1,3 m. Délka rohů 110-125 cm.
Jeho domovem byla původně celá severní Afrika mimo písečných pouští, ale na většině území byl vyhubený (severní Burkina Faso, Alžírsko, Čad, Egypt, Lybie, Mali, Mauritánie, Maroko, Niger, severní Nigérie, severní Senegal, Súdán, Tunisko). Podle nepotvrzených zpráv přežívá pouze v Čadu a Nigeru a v rezervaci v Tunisku. Několik tisíc zvířat se chová v zoologických zahradách a na farmách v USA.



VELBLOUD DVOUHRBÝ

14. února 2017 v 0:50 | správce safari |  Východní Asie a Sibiř


Velbloudice Kyrgizie, Džurta s mládětem Oranem a samec Džochar, který k nám v první polovině června 2015 dorazil z pražské zoo, jsou naše stádečko velbloudů dvouhrbých.
Tito otužilci žijí po většinu roku ve venkovním výběhu vedle svých jednohrbých příbuzných a pokojně přežvykují seno a zelenou potravu, kterou jim předkládají naši krmiči zvířat. Rozšíření rodiny dvouhrbých velbloudů v našem safari výhledově neplánujeme, ale kdo ví.




Velbloud dvouhrbý obývá kamenité pouště a stepi centrální a západní Asie. Dorůstá v kohoutku 1,8 - 2,3 m. Srst mu na krku přechází do husté hřívy. Velbloud zvedá současně nohy na téže straně těla a proto patří mezi mimochodníky. Za den pomalou chůzí dokáže urazit poměrně dlouhou trasu, nevydrží však běžet na delší vzdálenosti a obtížně se také pohybuje do vrchu. Živí se stepními rostlinami, trávou a listím.Bez vody vydrží, při dostatku zelené potravy a vlhkého vzduchu, až 40 dní. Váží až 1000 kg. Velbloudice jsou březí 12 -14 měsíců a rodí 1 mládě. Velbloudi se dožívají 30 - 40 let. Ve své domovině slouží velbloudi jako dopravní prostředek, zdroj vlny, masa i mléka. Sušený trus se využívá jako palivo.
Divocí dvouhrbí velbloudi jsou jako ohrožený druh zapsáni v Červené knize ohrožených zvířat IUCN.



KAPUSTŇÁK ŠIROKONOSÝ

12. února 2017 v 15:44 | správce safari |  Lesy, hory, vody a jejich okolí

V severoamerické expozici žijí již přes tři roky kapustňáci širokonosí, kteří k nám přiletěli z oceanária v Miami na Floridě. Samice se jmenuje Ramona a její synek Iggy. Kromě těchto dvou jsme relativně nedávno získali Ronnyho, mladého samce kapustňáka, ke kterému by se časem měly přičlenit další samice.




Kapustňák širokonosý se vyskytuje v oblasti jihovýchodně od USA až po Texas a u pobřeží severní části Jižní Ameriky. Floridský poddruh tohoto kapustňáka je rozšířen v pobřežních oblastech Atlantského oceánu a Mexického zálivu. V zimě, kdy teplota mořské vody klesá, se kapustňáci shromažďují u přírodních vřídel ve vnitrozemí a dalších zdrojů tepla. Nepohrdnou ani výtokovými trubkami elektráren.



Velké a husté kosti jim umožňují ve vodě regulovat vztlak. Váží až 500 kilogramů, měří až 4 metry. Jejich plochý a zvrásněný obličej je stejně citlivý a svalnatý jako lidský jazyk a je dokonale přizpůsobený ke spásání vodních travin. Ačkoliv nemá žádné přirozené nepřátele, rozvoj civilizace zmenšil jeho přirozené prostředí pobřežních mokřin a mnoho jedinců je každoročně zraňováno lodními šrouby motorových člunů. Kapustňák širokonosý patří mezi ohrožené druhy.




HROZNÝŠ KRÁLOVSKÝ

8. února 2017 v 21:55 | správce safari |  Středoamerická a amazonská džungle


V pozici středoamerické a amazonské džungle se můžete obdivovat hroznýši královskému, po anakondě velké největšímu hadovi amerického kontinentu. Samec tohoto hada u nás žije od roku 2015 jmenuje se Liam.




Areál rozšíření hroznýše je vskutku obrovský, od Mexika po Argentinu. Velikost těchto hadů je kolem 3 metrů. Hroznýš královský žije ve velmi různorodém prostředí od suchých lokalit s výraznými změnami teploty (Mexiko, Sonora) přes vlhké pralesy se stálou a vysokou teplotou až po oblasti severu Argentiny. Rozšíření se odráží ve vzniku celé řady poddruhů, které se liší zbarvením, velikostí i vhodností k chovu. Hroznýši jsou čeledí hadů škrtičů, kteří kořist ovíjí smyčkami těla a po zardoušení ji polykají vcelku. V přírodě se živí nejrůznější potravou podle dostupnosti a loveckých schopností hada - plazi, žáby, savci, ptáci. Mláďata zřejmě žerou i hmyz. Hroznýši jsou velmi žraví a zkonzumují velké množství potravy. Jinak jsou velmi klidní a málo aktivní. Často zůstávají ve strnulé poloze velmi dlouhou dobu. Mláďata jsou čilejší a dobře šplhají po větvích. Rádi se koupou a v nádrži s vodou zůstávají i několik dní. Hroznýši jsou na rozdíl od krajt živorodí nebo vejcoživorodí - mláďata rodí přímo nebo se okamžitě po snůšce z vajíček klubou. Pohlavně dospívají 3. - 5. rokem.

Losi se mění

3. února 2017 v 22:58 | správce safari |  NOVINKY V SAFARI
Jak už jsem nedávno avizoval, tak samec losa Björn byl nahrazen mladším kolegou Nikem( sběratelsky řečeno samec Schleich k samici a mláděti Schleich). Björn se tak stane bude prozatím samotářem. Tímto představuji Nika na připojené fotografii.



SOVICE SNĚŽNÍ

3. února 2017 v 10:54 | správce safari |  POLÁRNÍ SVĚT


Sovice sněžní Hedvika a Thor u nás obohacují svou přítomností expozici polárního světa již dva roky. Patří k nejkrásnějším druhům sov.



Sovice sněžní ( Bubo scandiacus) je velká sova, veliká asi jako výr velký. Má velkou kulatou hlavu, žluté oči a je bíle zbarvená, samice má na těle příčně tmavé proužky, samec je čistě bílý nebo málo proužkovaný. V letu má má krátká široká křídla a dlouhý kýlovitý ocas. Je aktivní ve dne. Hnízdí v arktické tundře, v severní Evropě se vyskytuje jako zimní host, ve střední Evropě se objevuje vzácně v zimě jako zatoulanec. Hnízdo je prohlubní v zemi bez vystélky. Samice snáší bílá kulatá vejce, na kterých sedí sama po dobu více než jednoho měsíce, mláďata krmí oba rodiče po dobu asi 50 - 60 dnů. Potravou těchto sov jsou drobní savci (lumíci a hraboši), méně ptáci. Sovice sněžní je tažný pták, zimuje v severní Evropě a na hnízdiště v tundře se vrací v lednu a odlétá v říjnu.



MEDVĚD KODIAK

3. února 2017 v 9:17 | správce safari |  Lesy, hory, vody a jejich okolí


Bodie, Agatha a Barbora jsou jména našich medvědů kodiaků. Dva první jmenovaní žijí již v americké expozici již několik let. Barbora je u nás od konce roku 2016. Vzhledem k tomu, že Agatha s Bodiem se nedočkali potomstva, bylo rozhodnuto o pořízení druhé, mladší medvědice.




Kodiakové jsou příbuznými amerického grizzlyho. Jen málo medvědů žijících v divočině je odchyceno do zajetí, proto jsou rozměry a průměrná váha nepřesné. Kodiak patří spolu s ledním medvědem k největším šelmám na světě. Váha dospělého samce se běžně pohybuje kolem půl tuny v průběhu roku. Na konci podzimu, když medvěd připravuje svoje tělo na zimní spánek může váha dosáhnout až 700kg. Samice jsou obvykle o 20% menší a o 30% lehčí než samec. Medvěd dosahuje dospělosti v 6 roku života. Medvědi v zajetí obvykle dosahují ještě vyšší hmotnosti než nejtěžší jedinci ve volné přírodě. Dospělý medvěd je přibližně 1,5m vysoký v kohoutku. Ve vzpřímené poloze na zadních nohách může samec dosáhnout výšky 3m. Největší Kodiak žil v zajetí v Cheyenne Mountain Zoo a vážil 757 kg.




KAMZÍK BĚLÁK

2. února 2017 v 12:51 | správce safari |  Lesy, hory, vody a jejich okolí


Expozice severní ameriky chovala více než dva roky samce kamzíka běláka, dovezeného ze zoo ve švýcarském Bernu. Jmenuje se Clement. Poměrně nedávno se nám konečně podařilo dopravit ze zoo v St. Peterburg v Rusku další dva kamzíky, a to samici Ninu a mladého samce Geňu. Tím se nám podařilo položit základ pro celou budoucí chovnou skupinku těchto zvířat.



Kamzík bělák žije na strmých horských svazích a je skvěle přizpůsoben k chladu a sněhu. Jeho původním domovem je jihovýchodní Aljaška, jižní Yukon a jihozápad státu Mackenzie až po Idaho, Oregon a Montanu, byl však úspěšně vysazen i v dalších severoamerických horách. Jeho velikost se poměrně značně liší v různých oblastech areálu - samec může měřit v kohoutku až 122 cm a dosahovat hmotnosti 140 kg. Samice jsou menší, jinak se však od samce neliší.



LEVHART SNĚŽNÝ - IRBIS

19. ledna 2017 v 12:41 | správce safari |  Himaláj a pohoří Střední Asie


Atraktivními obyvateli asijské části safari jsou irbisové. V současnosti v našem safari žijí dvě rodiny irbisů a v obou se již podařilo odchovat mláďata. První, menší rodina je tvořena samcem Karmalem, samicí Marinou a jejich jediným potomkem - samičkou Stellou.




Druhou rodinu tvoří samec Felix, samice Chiandra a jejich synkové Tip a Tap.






Sněžný levhart patří mezi velké kočkovité šelmy. Má tělo dlouhé až130 cm, výšku v kohoutku kolem 60 cm, váží kolem 50 kg. Od běžných levhartů jej však odlišuje barva srsti a široký, dlouhý ocas. Srst má světle šedou s nádechem dožluta a s tmavošedými skvrnami. Pohyb po sněhu bez zabořování mu umožňují široké tlapky s měkkými polštářky, zatímco pohyb ve skalnatém terénu mu umožňují krátké přední končetiny a dlouhé končetiny zadní. Vyskytuje se ve Střední Asii od Afghánistánu po jezero Bajkal a východní Tibet. Loví kozorožce a jiné kopytníky, ale i menší živočichy jako svišť, zajíci, malí hlodavci a ptáci. Samci a samice žijí samostatně. Dospělosti dosahují ve věku dvou až tří let. Mláďata se rodí na jaře.
Sněžné levharty nejvíce ohrožuje pytlačení. Jsou loveni hlavně kvůli kožešině. Patří mezi silně ohrožené druhy.








JAK DIVOKÝ

17. ledna 2017 v 13:13 | správce safari |  Himaláj a pohoří Střední Asie


Ve velkém výběhu vedle ubykace pandy červené je možno vidět velkého býka jaka divokého, který se jmenuje Buko. Obdrželi jsme ho z Tierparku v Berlíně před několika lety. Buko se nedávno dočkal družky, samice Taaki, kterou se vedení safari podařilo získat při návštěvě zoo v Praze. Doufáme, že náš pár jaků se dočká v blízké době potomka.




Jak divoký je mohutný tur s dlouhou huňatou srstí, která na bocích dosahuje až na zem, žije v horách až do 6 000 metrů nad mořem. Nejméně před 3 000 lety byl ochočen a asijští horalé ho chovají pro vlnu, maso, mléko, kůže, ale hlavně jako soumara a někdy i jízdní zvíře. Divoký jak je veliký a dnes již velmi vzácný, obývá pusté, studené stepi a horské pastviny Tibetu a Číny, kde spásá traviny, byliny a lišejníky a podzemní hlízy. Dosahuje délky těla až 3,5 metru, délky ocasu kolem 85 centimetrů, hmotnosti až 800 kilogramů. Samice s mláďaty vytvářejí stáda, samci žijí samotářsky nebo ve skupinkách do deseti kusů. V době říje samci mezi sebou bojují a připojují se k samicím. Telata se rodí během roku a zůstávají se samicí nejméně další rok Nepřítelem jaků jsou vlci. Zdomácnělý potomek jaka je pro život ve velehorách nepostradatelný. Poskytuje mléko, vlnu, maso, kůže, ale hlavně je to nenahraditelný soumar vynikající silou, vytrvalostí a skromností.bvDožívá se věku kolem 20 let. Je zapsán v červené knize ohrožených druhů. Rezervace Chang Tang jako jediná poskytuje těmto vzácným zvířatům ochranu.






PIŽMOŇ SEVERNÍ

17. ledna 2017 v 11:30 | správce safari |  POLÁRNÍ SVĚT


Pižmoň je velké, zavalité zvíře se zakulacenou hlavou a celý je porostlý černohnědou srstí sahající až na zem. Pižmoni obývají severské tundry Kanady, Arktidy, Grónska, Evropy a Asie. Samci i samice mají široké rohy, které mohou být až 70 cm dlouhé, ohýbají se směrem dolů a k ostré špici se nebezpečně hákovitě zahýbají. Pižmoň severní je zvíře žijící ve skupinách - v létě žije v menších skupinách, v zimě se houfuje do větších skupin. U pižmoňů se vyvinul jeden z nejzajímavějších způsobů obrany proti predátorům. Při objevení nepřítele se vylekaná zvířata rychle sbíhají do kruhovitého tvaru. Natisknou se k sobě tak, že zadek mají vevnitř a hradbu skloněných čel s nebezpečnými rohy vně kruhu. Uvnitř kruhu se pak nacházejí telata a slabší zvířata. Nejstarší a nejsilnější členové stáda provádějí proti nepříteli rychlé útoky, které odradí i vyhladovělou smečku vlků. V létě pižmoň spásá trávu a ostřice v údolí, v zimě různou vegetaci ve vyšších polohách, kde vítr smetává sníh. Pižmoň je zařazen mezi druhy ohrožené vyhynutím a požívá intenzivní ochrany.





Náš pár pižmoňů severních jsme obdrželi jako odrostlejší telata od zoo ve Vancouveru v Kanadě již před několika lety. Byli to jedni z prvních chovanců našeho safari. Pojmenovali jsme je Jája a Pája. Před časem se z původního výběhu přestěhovali do nově vybudované ubykace, kde jsme se dočkali malého pižmoněte, které jsme po čase přenechali soukromé chovatelce z Dánska výměnou za býka gaura indického.






V současnosti je ve výběhu vidět další malý pižmoník, který byl pojmenován Fimo.






Kam dál